Tenis ve světě a u nás
Historie a současnost
Tenis lze v systematizaci sportu zařadit mezi sportovní hry. Sportovní hru charakterizuje
současná činnost dvou soutěžících družstev nebo jednotlivců, soutěžících o ovládnutí 1
společného předmětu za neustále se měnící situace. Hraje se podle pravidel celostátní
platnosti a kriteriem výkonu je výsledek utkání. Sportovní hry dělíme na hry brankové,
pálkovací a síťové. Tenis patří do her síťových a cílem je dopravit míč přes síť tak, aby ho
soupeř nevrátil, nebo aby mu dělal potíže. Nedochází k osobnímu kontaktu soupeřů, hráči
jsou od sebe odděleni sítí. Hraje se na hřišti, které je ze všech stran vyznačeno a do předem
stanoveného počtu bodů. Každá sada či hra začíná podáním, ve kterém se soupeři střídají.
Hráč, který získá 4 míče za sebou, získá i gem. Každý set se hraje do 6 gemů, za stavu 6:6
zkrácená hra do 7 tie break. Počítání (viz níže) je zvláštní: zisk bodu je 15:0, dále např. 30:0,
atd. Utkání se hraje většinou na 2 vítězné sady ze tří, muži na větších turnajích a Davis cupu
na 3 vítězné z 5.
Tenis se vyvinul z míčových a síťových her velmi dávného původu. Již Římané hráli
podobnou hru, kterou nazývali trigon. Byli velice hraví, rukama nebo dřevěnou pálkou
odráželi proti sobě kožené míče plněné suchou trávou, žíněmi nebo hadříky. O podobných
hrách se dochovaly zprávy z 12. století ve Francii a Itálii (gioco del pallone). Pallone hrála
tříčlenná až čtyřčlenná družstva, hřiště se zřizovala u vyšších zdí nebo podél budovy. Hráči se
rozbíhali ze šikmých ploch zhotovených z prken a odbíjeli míč nadhozený spoluhráčem do
soupeřova pole pomocí dřevěného nebo koženého chrániče na předloktí. Soupeři míč vraceli a
údery se střídaly tak dlouho, až míč zůstal ležet v jednom poli. V zemi galského kohouta to
byli hlavně mnichové, kteří „ tloukli míč přes síť.“ Ve Španělsku vznikla z pallone juego de
pelota, která je dodnes národní hrou Basků. Podle počtu hráčů se řídily rozměry hřiště i stěny,
proti níž se odpaloval malý tvrdý míček pomocí zobákovité pálky chiestry přímo ze vzduchu.
Pelotu mohli proti sobě hrát podobně jako tenis jednotlivci nebo dvojice, ale též čtyřčlenná až
šestičlenná družstva. Pro tato početnější družstva bylo hřiště až 60 metrů dlouhé a 16 m
široké, zeď je široká 18 m a vysoká 9 m, základní čára na stěně je ve výši 80 cm čára pro
podání je 16-20 m ve hřišti. Hráči obou družstev střídavě chytají míč před dopadem do
chiestry a vyhazují proti stěně tak, aby se odrazil zpátky do hřiště. Každá chyba se započítává
jako bod, hraje se do 60 bodů.
Ve středověku se pak po celé Evropě rozšířila francouzská hra paume (hra dlaní), která se
původně hrála jen v míčovnách (courte paume) – 30×10 metrů, rozděleno nejdříve čarou, pak
provazem a nakonec sítí upevněnou ve výši boků, ale později i venku (longue paume).
Pravidla této hry vyšla v Paříži v roce 1509. Ke hře se užívalo malých raket oválného tvaru
s krátkým držadlem a nízké sítě. V roce 1530 postavili v Louvru oficiální tenisový dvorec,
1571 uznal Karel IX. svaz tenisových učitelů. Roku 1596 existovalo v Paříži přes 250 krytých
sportovních domů, kde se hrál tenis.
Ze starofrancouzských her pochází také počítání v tenisu – 15:0, 15:15,…. Svůj původ má
v sexadecimálním systému, který se dělil na 60 jednotek. Ve 14. a 15. století obíhaly ve
Francii stříbrné mince v hodnotě 60 sous a menší 15 sous. Už tehdy se na královském dvoře
pořádaly turnaje o peníze, ale místo statisíců dolarů se hrálo jen o 15 sous za bod. A jeden
game měl cenu 60 sous. Třetí bod ve hře se zkrátil z 45 na 40. Jiné historické prameny jako
základ počítání uvádějí dělení dne na 24 hodin a hodiny na 60 minut. Tehdejší utkání se hrála
do 24 her a každá hra do 4 bodů, které se počítaly po 15 (4 čtvrthodiny). A protože hodina
nepřekročí 60minut, nesměl být překročen ani limit 60 bodů. Ukázalo se , že za stavu 45 : 45,
je potřeba k vítězství 2 bodů. Při připočtení 2 bodů (15+15) však dochází k překročení 60,
proto se začalo počítat do 40. Utkání trvala příliš dlouho (do 24 her), a tak se postupně
zkracoval počet her do 6.
K nám se tato hra dostala z Německa. V Praze i na venkově byl vybudován velký počet
míčoven, dodnes je dochována například míčovna z doby Rudolfa II. na Hradčanech.
Podnět ke vzniku dnešního tenisu dal Angličan major Wingfield roku 1874, kdy stanovil
pravidla hry, kterou nazval sféristika. Hřiště svým tvarem připomínalo přesýpací hodin, bylo
u základních čar širší než u sítě. Síť byla mnohem vyšší než dnes a na jejích sloupcích byly
upevněny boční sítě. Hra přes síť vysokou 1,5 metru poněkud připomínala dnešní badminton.
Během dalšího vývoje byla pravidla hry značně změněna, dvorec nabyl pravoúhlého tvaru,
původní název byl změněn na lawn-tennis (z anglického lawn – trávník), zmizely boční sítě a
postupně se snižovala její výška až na současných 0,91m. Základ této hry se v podstatě
nezměnil. Můžeme tedy říci, že kolébkou dnešní hry je Anglie. Název tenis vznikl patrně
z francouzského „tenez“, což znamená: berte, chytejte. Postupně docházelo také k úpravám
původních pravidel. První anglický klub, který převzal hru s upravenými pravidly byl All
England Croquet Club. Reforma pravidel, provedená jednatelem klubu Marshallem, byla
dokončena během 1 roku a pak už se pravidla v podstatě neměnila. Podle nich bylo sehráno I.
národní mistrovství Anglie 9. června 1877 ve Wimbledonu. V roce 1883 byla snížena síť ze
122 na dnešních 91 cm uprostřed sítě a připojilo se pravidlo, že se podání opakuje, pokud se
míč dotknul sítě a dopadl do správného pole. Pouze jeden rok po ustanovení pravidel tenisu
vyrobil P.Babolat ve spolupráci s výrobcem tenisových rámů Angličanem Busseyem první
tenisovou strunu z přírodního materiálu
Z Anglie se tenis brzy rozšířil přes Francii a Německo do Rakouska, kde se nejdříve začal hrát
v Praze. V roce 1877 se ve Wimbledonu v Anglii hrálo první národní mistrovství. Od roku 1888 již
řídila lawn-tennis anglická asociace, jejíž pravidla postupně přejímaly všechny tenisové kluby
v zahraničí i řídící orgány zemí, kam hra pronikla. V roce 1913 se tenisové asociace a svazy
sloučily v Mezinárodní tenisovou asociaci (FILT). Pod patronací FILT vznikla v roce 1970
Grand Prix, celoroční mezinárodní soutěž pro muže i ženy, do níž se započítávají největší
turnaje sezóny (muži 12 turnajů, ženy 10).
V tenisu na rozdíl od většiny ostatních sportovních her neexistuje mistrovství světa, proto se
až do roku 1977 mistři světa v tomto sportu nevyhlašovali. Od roku 1978 jsou vyhlašováni na
základě postavení ve světových žebříčcích a historicky prvními se stali B.Borg a Ch.
Evertová, v juniorské kategorii pak I.Lendl a H.Mandlíková. Nejvýznamnějšími turnaji se
staly původní mezinárodní mistrovství Anglie, USA, Francie a Austrálie, dnešní Grand
Slamy: Wimbledon, US Open, French Open (Roland Garros) a Australia Open. Další turnaje
se hrají pod zkratkami ATP Tour (muži) a WTA Tour (ženy), jejich významnost se řídí
celkovou dotací turnaje, tzv. price money.
Z historie Grand Slamů.
Wimbledon
V letech 1877-1921 se turnaj hrál na dvorcích ve Worple Road. Od roku 1922 se hraje na
dnešních dvorcích v Church Road. V letech 1913, 1914, 1919-1923 včetně se uvedené údaje
týkají mistrovství světa na trávě pořádané LTA od OLTF. Tento název byl posléze zrušen. Do
roku 1922 držitel titulu nebojoval v turnaji, ale utkal se s vítězem dvouhry vyzivatelů. Tento
postup byl v roce 1922 zrušen. Turnaj je otevřený od roku 1968. Tie-break se v letech 1971-
1978 hrál za stavu 8:8, poté za stavu 6:6. Prvním vítězem v roce 1877 se stal S.W.Gore.
Turnaj se nekonal v letech 1915-1918, 1940-1945. V roce 1954 zvítězil v turnaji Jan Drobný,
který zdolal K.Rosewalla. V roce 1973 vyhrál turnaj Jan Kodeš, když ve finále porazil
Alexandra Metreveliho. 7x turnaj vyhrál Renshaw, celkem 9x jeden z bratrů Dohertyových,
několikrát turnaj vyhráli : J.Borotra, R.Lacoste, J.Newcombe, 5x B.Borg, 7x P.Sampras, 5x
B.Becker, 3x J.McEnroe. Ženy se začaly účastnit turnaje v roce 1884 (M.Watsonová),
několikanásobnými vítězkami se v historii turnaje staly : C.Dodová, R. Chambersová,
S.Lenglenová, M.Courtová, B.J.Kingová, 7x zvítězila S. Grafová a 9x M.Navrátilová. V roce
1998 vyhrála Jana Novotná.
Jediný Wimbledon si zachoval tradici tenisu jako bílého sportu. Dodnes musí na oblečení
tenistů jasně převažovat bílá barva.
US Open
Muži hráli od roku 1881, ženy 1887. V roce 1884 bylo zavedeno vyzivatelské kolo, které
skončilo v roce 1911, u žen bylo zavedeno v roce 1888 a skončilo v roce 1919. Od roku 1881
do roku 1973 se hrálo na trávě, 1975 – 177 na americké antuce a od roku 1978 do současnosti
na betonu. Mužské a ženské turnaje se postupně konaly v Newportu, ve Filadelfii, Forest
Hills, až zakotvily v New Yorku v Národním tenisovém centru ve Flushing Meadows. V roce
1881 vyhrál R.D.Sears, 1887 E.Hanselová. Turnaji několik let kraloval W.T.Tilden,
J.McEnroe, Ivan Lendl (1985-1988), ve finále byl 2x Jan Kodeš, 1x Miloš Mečíř. V ženách
2x triumfovala Hana Mandlíkova (1985 – proti M.Navrátilové,1986 – proti H.Sukové),
dalšími vítězkami byly M.Navrátilová, Ch.Evertová. US Open je známý jako nejbláznivější
z Grand Slamů.
Australian Open
Od roku 1905 do roku 1926 se konalo jako australskoasijské mistrovství. V roce 1927 se
Mistrovství Austrálie shodovalo s otevřením Kooyong stadionu v Melbourne. Postupně
cestoval šampionát po celé zemi (Melbourne, Sydney, Adelaide, Brisbane, Perth) a hrál se i
na Novém Zélandu (1906,1912). Od doby, kdy se hrálo na Warenhaus Cricket Ground, se
první Grand Slam sezóny už napevno usadil v Melbourne Parku (dříve Flinders). Hrálo se
nejdříve na trávě, nyní na umělém povrch, původní rebound Ace nahradil před 2 lety povrch
ycela nový. Prvním vítězem se stal R.W.Heath a 1922 M.Molesworthová. Z českých tenistů
zde vyhrál 2x Ivan Lendl (1989,1990) a jednou Petr Korda (1998), ve finále v roce 2003 byl
Jiří Novák. Z žen v turnaji 2x zvítězila Hana Mandlíková (1980, 1987). V roce 1986 se turnaj
nekonal. Tento Grand Slam, který se hraje na úvod roku jako první, se vyznačuje
každoročními obrovskými horky, které především evropští hráči nemají v oblibě.
French Open
Zpočátku se turnaj, kterého se mohli zúčastnit pouze členové francouzských klubů, hrál na
dvorcích Stade Francais ve Faisanderie. Součástí byl i název Mistrovství světa na antukových
dvorcích v letech 1912-1924, kdy byl zrušen. Mezinárodním turnajem se stal v roce 1925, kdy
se po 3 roky hrál střídavě v Racing Clubu v Paříži a ve Faisanderie. Od roku 1928 se hraje na
stadiónu Roland Garros, Porte D´Auteuil v Paříži. Turnaj se hraje jako jediný z Grand Slamů
na antuce. Prvním vítězem se stal R.Lacoste, k dalším úspěšným francouzům patřili H.Cochet,
J.Borotra. Turnaj se nekonal během 2. světové války. V letech 1951,1952 zde vyhrál
J.Drobný, 2x Jan Kodeš (1970, 1971), dále 3x Ivan Lendl (1984, 1986, 1987), v roce 1992 byl
ve finále Petr Korda. 6x vyhrál turnaj někdejší král antuky B.Borg. Královnou žen byla
Ch.Evertová a S.Grafová, vítězství zde zaznamenala i M.Navrátilová, v roce 1981 turnaj
vyhrála Hana Mandlíková, v roce 1976 byla ve finále Renata Tomanová.
Postupně se měnilo i oblečení tenistů. Jasnou barvou byla bílá, muži hráli v dlouhých
kalhotách a saku, ženy v dlouhých sukních a blůzách. Postupně došlo na zkracování kalhot
(pumpky, kraťasy) i sukní, objevila se první trika (s límečkem) a vesty. Nakonec se vytratila
se i bílá barva oblečení, kterou si udržel dodnes jako tradici pouze Wimbledon.
Kromě soutěží jednotlivců se celosvětově hrají soutěže družstev. Muži hrají Davis Cup
(Davisův pohár), který byl založen roku 1900. Jeho zakladatelem se stal F.D.Davis, výborný
hráč čtyřhry a pozdější předseda americké tenisové asociace. Přihlášené země bojují nejprve o
vítězství v pásmech (evropské, americké, asijské). Obdobou je v ženách Federation Cup
(Pohár tenisové federace), založený v roce 1963. Juniorská družstva mají od roku 1950
obdobnou soutěž – Galea Cup (Galeův pohár) pro juniory a od roku 1965 soutěž juniorek
Soisbault Cup (Pohár Anny Soisbaultové). Pro věkovou kategorii do 18 let byly
v sedmdesátých letech založeny dvě mezinárodní soutěže družstev: v roce 1970 pro
dorostence Valerio Cup (Pohár Valerio) a v roce 1972 pro dorostenky Žofia Cup (Pohár
Žofie). Později byly zřízeny i týmové soutěže pro reprezentanty do 14 let – chlapci Copa del
Sol, dívky Europa Cup a společný zimní Winter Cup, pro reprezentanty do 16 let Brotra Cup
– chlapci, Helvetia Cup pro dívky.
Úroveň tenisu v Evropě po roce 1945 značně klesla. Zatímco v ženském tenisu Angličanky
Bloomerová, Haydonová, Trumanová, naše Pužejová a Maďarka Kormoczyová se přibližují
americkým tenistkám, v kategorii mužů v poválečných letech není v Evropě tenista světové
úrovně. jednotliví hráči vynikají nad průměr ve své zemi, ale ve srovnání s Amerikou
zaostávají (např. J.Javorský v Československu). Od roku 1954 se poprvé mezinárodně
objevují i tenisté bývalého Sovětského svazu.
V olympijském programu byl tenis od roku 1896 do roku 1924 (v roce 1900 vybojovala
bronzovou medaili Rosenbaumová, 1921 získali 3. místo ve smíšené čtyřhře Žemla se
Skrbkovou). Do programu OH byl opětně zařazen až v roce 1988 v Soulu (souviselo
s problematikou amatérismu a profesionalismu ve sportu).
Současně se vyvíjela i tenisová technika a taktika. Již od prvních wimbledonských turnajů
obohacují nejlepší tenisté hru o nové prvky. První vítěz Wimbledonu r. 1877 S.W. Gore
používal voleje. Volej byl pak značně zdokonalen bratry Renshawovými, kteří zavedli také
smeč. P.F. Hadow zařadil do své hry lob. Podání s velkou rotací začali uplatňovat H. Ward a
D. Davis, zakladatel Davis Cupu. V začátcích závodní hry se hrálo převážně od základní čáry,
hra byla pomalá, hráči čekali na dopad míče a vraceli jej poměrně pozdě po kulminaci. Před
rokem 1900 se užívaly především úderů se spodní rotací („řezané“), které byly poměrně jisté
a nevyžadovaly tolik energie. Jasnou slabinou byla pomalost těchto úderů a tím nesnadný
prohoz. Proto se vyvinul pravý opak, úder se silnou horní rotací (H.F.Lawford), který
umožňoval vložení síly do úderu, byl však také hrán až po kulminaci. Poté vystřídala oba
systémy hra přímých úderů se zcela pevným zápěstím a dobrou prací nohou. Údery se hrály
ve značně vyšším bodě. Hru přímých úderů zdokonalil H.L. Doherty (vítěz Wimbledonu
1902-1906), který byl předchůdcem tzv. „Tildenovy celodvorcové hry“. Střídání dlouhých
rychlých míčů s krátkými řezanými úspěšně používali Wilding a Brookes. McLoughlin
založil svoji hru výhradně na „dělovém“ podání a hře u sítě. Tak dal již před první světovou
válkou základ útočnému pojetí. Následující generace tenistů v čele s W.T. Tildenem spojila
hru od základní čáry s přechodem k síti a zakládají tak celodvorcové pojetí. V období mezi
světovými válkami se známými jmény stali Francouzi Cochet, Borotra, Lacoste, Angličané
Perry, Austin, Němec von Cramm a Australan Crawford. Asi do roku 1932 převládají ve hře
údery od základní čáry před voleji. Teprve s příchodem Američanů (Vines, Budge) získává
převahu útočná hra (podání a dokonalá hra u sítě). Po druhé světové válce se k „útočníkům“
přiřadili Kramer, Trabert, Gonzales, Hoad, Cooper. Ženský tenis procházel podobným
vývojem jako hra mužů. Z nejznámějších hráček počátků – S. Lenglenová, M. Chambersová,
H. Wilsonová (vítězky Wimbledonu), po 2.světové válce vévodí žebříčku Američanky:
Gibsonová, Broughová a Knodeová. Do světové tenisové historie z našich tenistů promluvili:
Žemla, Ardelt, Macenauer, J. a K. Koželuhové, Síba, Caska, Maršálek, Cejnar, Javorský,
Pužejová, Drobný. Z novodobé historie pak Kodeš, Kukal, Pála, Hřebec, Lendl, Nováček,
Korda, Navrátilová, Maršíková, Mandlíková, Tomanová, Skronská, Skuherská, Suková,
Novotná a další. Technika postupně zaznamenala další kroky vpřed : údery s rotací, hrané
před kulminací, údery se silnou horní rotací (topspin – B.Borg), bekhend obouruč, postupný
přechod od zavřeného postavení především u forhendu ale i u bekhendu k postavení
otevřenému (S.Williams), liftované voleje a další drobné změny. Společně s vývojem
techniky a taktiky se měnila kondiční i psychická připravenost především nejlepších tenistů,
vyvíjely se tenisové rámy (rakety) a to v mnoha směrech, vývoj zaznamenaly i míče. Snad
pouze způsob počítání se v tenise tolik neměnil, až na zavedení zkrácené hry (tie break) a
v poslední době zkoušení různých variant počítání pro zatraktivnění hry (neujalo se – no ad,
no let, zkrácené sady, místo 3. sady tie break atd.). Ze současných českých tenistů se uplatňují
T.Berdych, R.Štěpánek, J.Hernych, I.Minář,deblisté Dlouhý, Vízner, z žen N.Vaidišová,
L.Šafářová I.Benešová, K.Zakopalová, P.Kvitová a další.
Herní pojetí v současnosti ve dvouhře můžeme rozdělit na hru založenou převážně na
činnosti hráče u základní čáry, převážně na činnosti u sítě a hru s celodvorcovým pojetím.
Údery tak mají charakter převážně útočný a úder převážně obranný. Pro čtyřhru platí systém
hry založený pouze na činnosti u sítě. Systematika tenisu se zabývá herní činností jednotlivce,
formami spolupráce při čtyřhře a herními systémy ve dvouhře a čtyřhře. herní činnost má
vždy stránku technickou (viditelnou, způsob provedení) a taktickou (řešení situace, výběr
způsobu provedení). Tenista provádí prakticky pouze 3 herní činnosti (podrobnější dělení na 5
herních činností) : podání (uvedení míče do hry, hráč si sám míč připravuje, hraje se nad
hlavou), vrácení podání (úder vždy po odskoku vlevo nebo vpravo od těla – bekhend,
forhend) a úder ve hře (nevím předem, zda před dopadem nebo po odskoku, zda stranou od
těla nebo nad hlavou). Z hlediska lokomočního dělíme činnosti v tenise na údery hrané na
místě, údery po předchozím pohybu, údery v pohybu (skluzu, výpadu). Z hlediska hodnocení
výsledku provedení hodnotíme dráhu udeřeného míče (nízká, středně vysoká, vysoká křivka
letu), rotaci míče (spodní, horní, kombinovaná) a prudkost (pomalé míče do 50 km/h, středně
rychlé a rychlé nad 70 km/h). Ve vrcholovém tenisu převažuje celodvorcové (Ferrer, Coria,
Hewitt, Federer, Nadal, Djokovič) pojetí nebo hra založená převážně na hře u sítě (bývalí
hráči Sampras, Henman, Philippousis, dnes snad jen Ljubičič) především u mužů. U žen pak
jasně celodvorcové pojetí s aktivní hrou od základní čáry (Henin, Ivanovič, Šarapova,
Kuznětsova, Čekvatadze, Williams S., V.), posledními představitelkami hry u sítě byly
Navrátilová, Novotná.
Na území našeho státu se tenis začal hrát v sedmdesátých letech předminulého století, první
turnaj se hrál na zámku hraběte Kinského v Chocni v roce 1879. V tomtéž roce se hrál také
turnaj v zámečku Bon Repos u Nových Benátek, kdy odměnou vítězi byl soudek rýnského
vína. Tenis na „palubovce se pak hrál v roce 1880 na zámku v Litomyšli, kde jednu velkou síň
majitelé upravili pro tenis. Hra raketou byla oblíbená a neušla ani pozornosti
J.A.Komenského, který ji popsal ve svém díle Orbis Pictus (1658). První mistrovství o titul
mistra zemí koruny české se hrálo v roce 1885. A před rokem 1890 bylo v Čechách již kolem
500 tenisových hřišť s různým povrchem (písek, cement, cihly, trávník). Roku 1893 byl
založen I. český lawn-tenisový klub v Praze (současně byla J.Klenkou přeložena pravidla),
odkud se závodní hra rozšířila i do ostatních míst, takže již v roce 1906 byla založena Česká
lawn-tenisová asociace – řídící orgán pro všechny kluby v Čechách. K dalším nejstarším
klubům se řadí tenisové kluby v Olomouci (1893), Brně (1894) – tenis se zde začal hrát
v tomto roce v německém klubu BLTK v Lužánkách a v roce 1897 zahájil činnost tenisový
kroužek v Pelicově ulici. V roce 1904 byl založen sportovní klub Moravská Slávia, který
vlastní tenisovou činnost zahájil v roce 1906 ne 2, později na 4 dvorcích v Lužánkách.
Výraznými osobnostmi té doby byli F.Dvořák a J.Dosedla. V roce 1913 se tenisový oddíl
Moravské Slavie osamostatnil pod názvem Brněnský lawn-tennis cercle a byl tak
předchůdcem pozdější Zbrojovky Brno a nynějšího BLTC. V Rakovníku pak v roce 1897 a
Plzni (1898). V nynější centru tenisu v Prostějově se začal tenis pěstovat již v roce 1894.
K založení klubu SK Prostějov však došlo až v roce 1910, kdy se podařilo získat 2 dvorce
v zahradě pivovaru. K obnovení činnosti po 1. světové válce došlo až v roce 1923. Snad
nejlépe je zpracovaná historie a vývoj jihomoravského tenisu, kde k nejstarším klubů patřily
kluby již ve zmiňovaném Brně, dále v Blansku (1898), Letovicích (1906), Břeclavi (1902),
Kroměříži, Třebíči, Jihlavě a dalších městech.
Prvním významným českým hráčem byl Z.Hammer, hrající pod jménem Z.Marteau, s nímž
hrával čtyřhru K.Neumann (pod jménem K. Marteau).. Krycí jména je tehdy měla chránit
před nepřízní ortodoxních, c. a k. školních řádů, které sportování nepřály. Během první
světové války se u nás tenis závodně nehrál. po válce dosáhli výborných výsledků na
Pershingových hrách v Paříži Žemla, Buriánek, bratři Koželuhové. Do roku 1930 patřil
k našim nejlepším hráčům P.Macenauer, K.Ardelt a K.Koželuh, poté Menzel, Síba, Maršálek,
Caska a Cejnar. Po 2. světové válce nás několik let úspěšně reprezentovali J.Javorská a
V.Pužejová-Suková. Od roku 1965 se začínají prosazovat J.Kodeš, J.Kukal, J.Hřebec, F.Pála,
na ně koncem 70, let navázali T.Šmíd, I.Lendl, P.Složil R. Tomanová, R. Maršíková,
M.Navrátilová, H.Mandlíková.
Od roku 1921 se naši tenisté účastní Davisova poháru, který jsme v roce 1980 vyhráli. Po
první světové válce nahradila Českou lawn-tenisovou asociaci Československá lawn-tenisová
asociace, která řídila tenis až do roku 1948 (vyjma let 1939-1945). Po tzv. sjednocení naší
tělovýchovy r. 1948 bylo vedení tenisu soustředěno v Tenisovém ústředí ČOS. V roce 1952
se stala řídící složkou ústřední sekce tenisu při Státním úřadu pro tělesnou výchovu a sport, ta
od roku 1956 podléhala Československému svazu tělesné výchovy (ČSTV), dále byl řízen
Československým tenisovým svazem a od rozdělení Československa Českým tenisovým
svazem.
V Pardubicích byl první tenisovou akcí turnaj v roce 1896. V roce 1919 vzniká v našem
městě první organizovaný klub – tenisový odbor SK Pardubice. Zanedlouho poté, v roce
1922, byl založen Lawn Tennis Cercle (LTC) Pardubice, který zpočátku vyvíjel svoji činnost
na pronajatých dvorcích Na Olšinkách. Zlomovým okamžikem , nejen v historii LTC
Pardubice, ale i celého pardubického okresu, bylo otevření dvorců LTC Pod zámkem, ke
kterému došlo 2.-4.5. 1924. Dvorce (zpočátku 4) byly založeny v bývalém zámeckém
příkopě. Zakladatelem tenisu a současně hokeje, který se zde také hrál v zimních měsících,
byl učitel Vilém Weiss. Již 2 roky po otevření dvorců, v roce 1926, se zde uskutečnil 1. ročník
Pardubické juniorky, přeboru juniorů a juniorek v tenise. pouze v letech 1928 a 1952 se
Juniorka konala mimo Pardubice.
